Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádkový les 27.6.2013

Oblíbený výlet za pohádkovými bytostmi začíná již tradičně ve sklepení našeho „hradu“, kde černý rytíř střeží mapu cesty. Jen ten, kdo je opravdu statečný, poprosí rytíře a dojde pro mapu získá pro svou skupinu tento veledůležitý dokument, bez něhož se nedá pokračovat. Nakonec se vždy nějaký ten odvážlivec (třeba paní učitelka) najde, abychom mohli opustit ponuré sklepení a vyrazit ven na sluníčko.  

U domku dědečka Hříbečka mají děti za úkol hledat v jeho zahrádce houbičky, s pomocí dospělých zjistit, které jsou jedlé jenom jednou a ty pak ze zahrádky vyhnat. 

A hurá dolů po schodišti do říše sluneční královny, která žádá malé poutníky o namalování sluníčka na asfaltový povrch nádvoří. Tenhle úkol zvládají všichni bez potíží a tak můžeme opustit brány hradu a vydat se do strašidelných uliček města. 

V malé, mezi domy ukryté zahrádce na nás mává lesní žínka a chce si s námi zatancovat. To sice můžeme, ale pozor! Kdyby nás chtěla utancovat k smrti, musíme rychle utíkat. Ovšem tahle zelená krasavice s věncem na hlavě má ráda děti a naučí je veselý „banánový“ taneček. Poprvé všichni koukají a poslouchají, ale ve druhém kole už to jde úplně všem. Když odcházíme, víla ani nestihne být smutná, protože už se sem žene další veliká skupina dětí.

U malého kostela vítá překvapené výletníky sestřička. Se vztyčeným prstíkem upozorňuje malé posluchače na nebezpečí, číhající na pohádkových cestách – vzpomínáte si, jak se polámal mraveneček? No a abychom měli vždycky blízko šikovné ruce, které pomohou, naučili jsme se udělat ve dvojicích „sedačku“ a přenést některou malou princeznu do bezpečí. 

Ovšem v „uličce hrůzy“ u hřbitova všechny děsí upíří ženština s bledou tváří. Napřed straší a všem obětem otiskne na krk své příšerné zuby, ale nakonec smutně přizná, že už celá léta nespí. Ať dělá, co dělá, nemůže usnout. A tak hodné dětičky dají na radu zkušených a hledají palice česneku pro dobré upíří spaní. Nakonec se loučíme s úsměvem a pokračujeme v cestě k vítkovské katedrále. 

Už z dálky volají děti na Fionu, která čeká s oslíkem, až se s ním nějaký dobrovolník projde po dlažbě před chrámem. Oslík je totiž k neutahání a zlobří princezna už je z něho celá uchozená. Povídáme si o Shrekovi a jeho cestách. Když se všichni zájemci projdou s oslíkem, můžeme běžet za uplakaným hláskem, který je slyšet z nedalekého háje. 

To pláče Šmoulinka, protože jejího kamaráda Šmoulíčka odnesl zlý Gargamel, drží ho zavřeného v kleci a ona mu sama neumí pomoci. Ví však, jak na to a tak děti staví „řetěz“, aby dokázaly rychle odnést klec do bezpečí. Všechno se děje tak rychle, že zmatený Gargamel nakonec nechá děti, aby si malého vězně odnesly. Ty ho vrací Šmoulince a všichni jsou spokojení. 

Poslední úsek cesty vede tmavými hvozdy až k černému jezeru. Tady žije starý, mrzutý vodník. Má už spoustu let a neumí sám uhlídat rybičky, které mu pořád utíkají. Není však zlý a děti, které dokáží rybičku vrátit do hrnečku odmění pestrými drahokamínky.

 

Tady nám končí pohádkové putování a vracíme se do našeho hradu, kde už vesele plápolá oheň a nastává hodování. Kdo má sebou kus masa, může si ho opékat za veselého povídání a sdělování dojmů ze setkání s pohádkou. A když jsme nakonec spočítali všechna sluníčka, hádejte, kolik jich bylo??? Celých 232 dětí prošlo našim pohádkovým lesem!!! A každé z nich u nás nechalo svoje sluníčko. Děkujeme Vám.

Budeme se na Vás těšit zase za rok, před začátkem velkých prázdnin.

 

Náhledy fotografií ze složky Pohádkový les 27.6.2013

 


Poslední fotografie


Dnes je

Sestavuji aktuální kalendář ...

Předpověď počasí pro Vítkov

Dlouhodobá předpověď počasí


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2018 >>

Statistiky

Online: 11
Celkem: 205672
Měsíc: 8654
Den: 228